Anotace: ...

Jsem sám,
se svým smutkem.
A mezi lidmi,
ve stínu masky.
Já sám,
s dobrým skutkem.
Lidé kolem,
hází po mě klacky.

Raději v koutě sedím,
neviděn a neslyšen.
K lidem se kradu,
v temném opuštění.
Chtěl bych a nesmím,
druhým odvržen.
Nikam se nedostanu,
ku svému opovržení.

Má moc a sílu,
ovládá tělo.
Proč má mysli,
nemám možnost.
Jen svou vírou,
je mě ho líto.
Tělo nevlastní,
ztratil soudnost.

Jsme tedy dva,
tam sedíme.
Sami v rohu,
okolí nevnímaje.
Rozbije zrcadla,
spolu se bavíme.
Na každém kroku,
pomalu se ztrácíme.

Publikoval(a): Kofi 123, 11.9.2014