Anotace: Trochu úsměvná , středověká polit. satira. Leč politika kvete v každém věku a dnešní mocipáni, neliší se příliš ani....

Jste má víla , láska,
vznešená a krásná,
hradní paní,
Velitelka davů mnohých,
jenž vám slouží bez reptání.

Však bez svých statků hmotných,
bez hradu.
Čelit musíte i lstivým úkladům.
Já, rek váš , rytíř přeudatný , chrabrý,
rád a šťasten budu chránit
vaši lepou postavu.
Jen, co najdu správný klíček od hradu.

Zatím, coby nevýrazný , chudý sluha,
místo meče lesklého,
svírám v dlaních
od koštěte násadu.

Jak mám zamést se zástupy,
nepřátel těch výše postavených,
s mocnými to přítelíčky za zády.
Co si na vás brousí,
zuby, dýky , sekyry i kosy.
Možná jiného též cosi.

Neopustí dobrovolně, teplé svoje fleky,
nedarují z lásky k chudým,
peníz, jídlo ani teplé deky.
Sotva zaleknou se mojí zametací násady.
Dále uklízet a leštit musím,
jejich nakradené statky, sídla , úřady.

Však pozor páni.
Spřádat svoje plány,
dál tu budu stále i když v ústraní.
Mocným , křivím , úplatným a lstivým,
kazit po ránu se chystám, chuť i snídani.

Jednou připravím vás o ty blahobytné pupky,
vypálím vám vaše hrady, úřady.
Nebudu už metař hradní,
co ve strachu stálém, ohlíží se,
zdali špeh a špicl,
nechodí mu za zády.

Publikoval(a): Taren, 17.9.2014