Anotace: Další kousek z dílny velkého kuchaře... Smutku.

Když kvítí trhají,
oči mé plakají.
Pro tohle kvítí,
je to konec jeho bytí.
Už neucítí slunce svit,
už věčný našlo kvítí klid.

Našlo,
ale nehledalo,
oko moje pro to kvítí,
moře slz již vyplakalo.
Pro potěchu dívce jedné,
kvítí roste, žije,
bledne.

Na výběr jen kéž by mělo,
na své louce žít by chtělo.
Jenom kdyby kvítí smělo,
se šumem větru,
společně by pělo.

Baladu o žití, baladu o kráse.
Jenže utrhlé je kvítí,
nic už dělat nedá se.
Když znovu vítr zvedá se,
tak přeslechnouti nedá se,
jak místo libé balady,
přírodě to neladí...

Trhejte kopřivy. Zpívají falešně...

Publikoval(a): Lukaso02, 12.7.2010