Anotace: Trochu netradiční pojetí starého příběhu o nešťastné lásce. Jde o soutěžní příspěvek do klání trubadúrů. Dlužno dodat, že jsem ho ještě po soutěži výrazně upravil.

„Co rytíři křídla dává?
Cennější je víc než sláva?
Co špatné lidi v dobré mění,
neupadá v zapomnění?
Lidem klidný spánek ruší,
svádí k hříchu, krade duši?

To láska je, to čistý cit.
A citům nelze poručit.
Já kdysi vroucně miloval,
leč dívku mou si jiný vzal.“
To pravil Tristan švagru svému,
Girfeltovi udatnému
A dřív než zmlkl, zbaven sil,
poslední přání vyslovil.

„Žádám tě bys odejel,
na hrad jménem Tintagel
V tom hradě vládne tyran zlý,
po boku krásné Isoldy.
Najdi jí a přivez sem,
než pohltí mne černá zem.

Tak neváhej a vypluj hned,
však až se budeš navracet
Mysli na mé trápení,
prosím, dej mi znamení.
Povezeš-li mojí milou,
na stěžeň vztyč plachtu bílou.
Popluješ-li s plachtou černou,
navždy pohřbím svou lásku věrnou.“

Pak zapili svou dohodu,
leč opomněli náhodu.
Ten hovor měl být tajemství,
jenže nebyl – Tristanova žena o něm ví

Ona také Isolda se zove,
Tristanův plán zná, teď vlastní snove.
On vzal si jí, by zapomněl,
záměr ten však nevyšel.
Na Isoldu myslí dál,
co v loži líbá Markus – král.
Ta krutá pravda jak nůž bodá,
v srdci místo citů zloba.
Pryč je ženská pokora,
teď zničí toho netvora.
Však s pomstou vyčká v pravý čas
teprv pak mu zlomí vaz.

Týdny jako řeka plynou,
v minulosti tiše hynou.
Už je to měsíc, možná víc,
co Girfelt vyplul moři vstříc.
Zatím Tristan smutkem choří,
v horečce mu tělo hoří.
A nevěda že ženská zášť
pálí víc než z ohně plášť,
Tristan žádá svojí choť,
ať vyhlíží proň známou loď.

Isolda pak v okně sedí,
zamyšleně v moře hledí
Modlí se ať na stěžni
vlaje černá - smuteční.
Leč na obzoru plachta bílá,
naděje jí opustila.
Ale hněv ten vzdát se nechce,
manželovi zalže lehce:
„Plachta černá, špatné zprávy,
možná pro NÍ nejsi ten pravý
TA už dávno zapomněla
na to, co dřív tolik chtěla,
A nedivím se. I já chci víc,
vždyť on je král a ty jsi NIC.“

Po těch slovech, jaká muka,
Tristanovo srdce puká.
Když Isolda (pravá) vstoupí,
mrákoty jí obestoupí,
Tam, kde štěstí čekat mělo,
nalézá jen ztuhlé tělo.
Ještě zlíbá je, pak v depresi
vlastní život vezme si.

Můj příběh skončil a není prvý,
Kde je závěr zbrocen krví,
kde milenci zemřeli
a žijí, kdož lásku zapřeli.
Z toho plyne poučení:
Že bez lásky život není
to pravda je, leč vratká.
Láska JE sice věc sladká
Příběh můj však dosvědčí,
že zdraví příliš nesvědčí.

Publikoval(a): Huge_Egg_Man, 18.9.2014