Anotace: ..

Některé věci začínaj,
některé věci hoří,
mnozí na mnohé vzpomínaj,
jiní se v myšlenkách moří.

Okamžik okamžiků,
navždy tu zůstane.
A doba těžkých vzlyků,
časem už ustane.
Vzpomínky v našich srdcích,
navždy už zůstanou,
jazyky v našich krcích,
pálit rty přestanou.

Ta horká léta u řeky,
stanou se náhle cizí,
ubohé, hloupé přeřeky,
navždy z života zmizí.

Nechtěné letmé dotyky,
kam ty se asi poděly?
A mnozí dělali povyky,
když jsme u řeky seděli.

Kde jsou ty okamžiky?
Ty nevědomá rána?
Už nejsou před očima mžiky,
ona už není panna.

V paměti navždy zůstanou,
chvíle smutků a štěstí.
A kam se asi dostanou?
Kdo ví, ať si je pěstí.

Noci u táboráků,
nesmělé pohledy,
ztracené klíče od baráků,
kdo nezažili nevědí...

Co bylo dávno není,
a taky nebude.
Někdo nad tím jen pění,
nic jiného nezbude.

Vzpomínám, však jen letmě,
jak přišel jsi ke mě.
Jak tancoval jsi ve tmě
a obejmul jsi mě.

Něco se možná nestalo,
ale mohlo se stát.
Jiskření brzy přestalo,
raději se už neptát.

Stačí si jenom vzpomenout,
na ty tvé milé úsměvy.
Tvé oči nejdou zapomenout,
mé nejnovější objevy.

Publikoval(a): micheel, 19.9.2014