Anotace: ...

Po světě vždy kráčí jen
sami s jejich duší,
život svůj tajemstvím opředen,
ač smutek jim sluší.

Básněmi říkají co život jim dal,
radost i lásku,však nejvíce žal,
myšlenky skládají do krásných slov,
štěstí všech milenců a smutek vdov.

Osud svůj přijali,nemohli dál
kdekdo je nesnášel,kdekdo se smál.
Proto ukryl své srdce básníků král.

Tisíce bezradných žalostných výkřiků,
prosíce o pomoc,však není úniku.
A tak žije dál utrpení básníků.

Publikoval(a): Ellean, 24.9.2014