Anotace: Dívám se do dlaní, proč je v nich váhání

Otázky


| Marie Bernadeta |

Deník Modrého Anděla


Únava tělo ovládla a duše je bezbranná, se smutkem v dlaních si lásku na polštář položit může jak sen, který jako pohlazení přijde.

Dívám se do dlaní, proč je v nich váhání a slzy zdobí moje oči jako perly jedinečné krásy, stékají po tváři jako slané moře.

Mé štěstí je doufání v setkání, kterému nerozumím, proč v srdci oheň mi hoří a v dlani držím kapesník mokrý, kterým si cestičku od oka k nosu zdobím, když sedím samotná a topím se v hoři, že už tě nepotkám jako člověka asi nikdy, dokud se neodvážím říct ti to doopravdy,co k tobě cítím.

Možná je všechno jen chtíč a chtít jenom tělo ke slasti opojení je chyba, láska však touží po spojení a někteří lidé v duši se mohou jen takto setkat.

Kdo vlastně chtěl to, ty a nebo já, ty mlčíš a já si říkám , že jsem bláhová, věřit na lásku v duši, která je jemná a krásná, v těle je ukrytá jako poklad a jak se říká na hrubý pytel, hrubá záplata... tak mi má slova vyslovit cit v duši nikdy nestačí, ty čteš si mých básních a já se slovy pomalu prodírám ke tvému srdci, které jsi zamknul ve svém těle na tisíc západů, možná je z kamene,možná je z ledu, co já vím, proč stále mlčíš a já nevím si rady v toužení prostém, které se v duších dotýká tebe i mne.

Publikoval(a): Marie Bernadeta, 27.9.2014