Anotace: .ll.l

Nad pocity svými sedím
z okna ven
do dálky hledím,
ušními bubínky mi zvuky písně proplouvají
v zápalu jednoduché a přitom silné melodie
se mi mozkové buňky roztančí.
Společně s pocity za ruku v ráji
volnosti a fantazie víry vytvářejí
svojí sílou do reality prorazí a všechny kolem mě
Amorův šíp trefí.
Oslněn láskou nevnímajíc realitu
vidím v srdci tvou tvář, tu a tu, a i tu!
na zemi v trávě i v koruně stromu.
Promýšlejíc budoucnost která je daleko v předu
užívám si danou přítomnost s tebou.
Ty prosté a nádherné chvíle, které plní mé šťastné ‘‘já‘‘.
Tím se mezi námi utváří silné pouto,
silnější, než láska Julie k Romeovi,
silnější, než nejsilnější hmota,
silnější, než cokoliv.
A společně se necháváme unášet na oblaku štěstí a radosti
který střeží andělé lásky a drží náš oblak
na jako pramínek vlasů slabých nitkách,
ale ten pramínek je pevnější, než námořnické lano, které drželo v přístavu Titanic.
.
.

Publikoval(a): Zachariáš Lukáš - Nemo, 5.10.2014