Anotace: Nenávist a zloba jsou jedy, které pohlcují naše srdce a ubíjí nás zevnitř.

Zamkla jsem si do srdce
podzimního hada,
jsem dubový král s korunou,
z níž rudé zlato padá.

Mé lístečky v zástupech
snášejí se k hlíně,
ta krev jak bouře nejprve
teď kape už jen líně.

A v dešti té zlé červené
míza mi zlévá oči -
střez se, střez hada, bratře můj,
než kol' srdce se ti stočí.

Publikoval(a): Poutníček, 7.10.2014