Anotace: ...

Výkladní skřín nebe praskla
a vysypaly se střepy.

Děti se kloužou po asfaltových vodách,
hromy se derou v podchodech
a lokty si do rytmu prorážejí cestu.

Ráj hluchoněmých je tichý jako vždy.

Je to zahrada růží bez trnů,
co do věnců vplétá jen copánky
a javorové listí
a občas trochu medu
na podplacení vos.

Majestnátní krása mlčení
se do krve pere s rozjásanou absurditou všeho.

Na Nuselském mostě rybáři
loví si do kapes své proplakané noci
a hází je namísto penízků
do kašen věčných přání -
sklo z výloh v hrdle
jak ryba udici.

Děti je sbírají z asfaltových vod

a - rozjařené - netuší,
že některé věci
si můžeme přát

jen jednou.

Publikoval(a): Poutníček, 12.10.2014