Rána
Rána
Anotace: Na koho myslíš hnedle zrána když se probouzíš?
Rána
| Marie Bernadeta | Milostná poezie
Rána jsou tmavá a lenivá
kdekoho hřeje peřina
z pod které nerad vylézá
Ještě si přivřu víčka
a myslím na tebe lásko má
Pak někdy ucítím tvůj dotek
a vím že jsi taky vzhůru
Ten kdo nás nezná
závěry z toho nedělá
ale kdyby to věděli
ti co tě znají
asi by na nás dělali tyty
Na koho myslíš hnedle zrána
když se probouzíš?
Na svoji ženu nebo na mne?
A kdo je láska tvoje?
Kdo vlastně tomu rozumí
co větší cenu má?
Zda letitá láska k ženě
která je vedle tebe?
Anebo láska tvoje z duše
která tě loni v náruči mé potkala?
Všechno jsi prožil se mnou ve snech
Když oči zavřeš jsi jen se mnou
Jsem tvoje touha láska a sen
Ta která nepřestává na tebe myslet
Vždyť tvoje jméno nosím na rtech
celičký boží den než se zas sluníčko moje
do náruče snů ke mně vrátíš
a já myslím jen na to až spolu budeme v objetí
Publikoval(a):
Marie Bernadeta, 13.10.2014