Anotace: ...

stále více zebe mě čas
i v kožešinách všech nebohých zvířat,
stále více je mi smutno
mezi nakládanou zeleninou,
snítkami rozmarýny a levandulí,
z opiátové vůně zvlhlého kokosu
jde na mě bezesný spánek

vždy nevěrná
klišé, že se má žít a ne snít,
dál se zavřenými očima bloumám
a nikde žádná úleva
v předsíni plné ořechů a síťovek
procházím se v babiččiných svatebních šatech
a toužím vyjít ven polní cestou
(abych se opět mohla vrátit)

místo ohně bručí cévnatá žárovka,
jsem tak sama,
za dobrovolný vstup do ostatních pokojů;
za kvítek šafránu
nad hlavou mi blikne svatozář
pouliční svítilna v mých vlasech
drby roznáší špinavou ulicí

a já tu jsem
téměř čistá

Publikoval(a): Lugilla, 13.10.2014