Polibek na rozloučenou
Polibek na rozloučenou
slova
jež se ještě na jazyku
třpytila nadějí
minula tvé rty
a ztratila lesk
cítil jsem
ostré hrany
jak kůží derou se
přímo v můj střed
kde v úderech
zdrceného svalu
trhaly mé nitro
na kusy
nehnutě stál jsem
v posledním obrazu
našeho citu
a ty ses pomalu
začala ztrácet
v tu chvíli
věděl jsem
že již marné jsou
všechny záchranné
pokusy
snad jen polibek
na rozloučenou
ale ten
už se nenosí
Publikoval(a):
James Libustka, 15.10.2014