Anotace: . . .

Ze svícnu padá stín
a pod ním je jen tma
Komorní židle se pnou do výše
jak Mojžíšova hora

Měla jsem ráda vrásky na prknech
Ty vybledlé odstavce času
vepsané v podlaze
Staré dřevo v tratolišti mízy
tiše
tiše
léčí moje schízy
a čas jde dál.

Co rok, to bál...

A i ta nejlepší kronika
musí jednou shořet.

Požár byl krátký
Dům lehl po tisíceletém stání
popelem
a v té úlevě
vzdychl i Kosmas sám
Veršem se procházím po hrobech javorů
a hledám nové dřevo

Brzy bude bál

Z pylin a suti
si na zlatě po svícnu
stavím nový dům.

Publikoval(a): Poutníček, 24.10.2014