Básničky, Poezie, Verše

v

To si tak člověk jde jednou alejí

To si tak člověk jde jednou alejí

Vošátko Básně » o Přátelství

Anotace: Stínidla se městem plouží, snad je divný pocit souží ... možná touží po souloži!

Kdybys věděl kolikrát v životě,
záplavou se koupeš v nicotě.

Nepal staré věci nebo nové za to stojí?
Kolika přátelům jsi spílal, lhal, možná dvojí?
Kolikrát do očí jsi jim hleděl a tvrdil,
že v nemohoucí city jsi se změnil?

Proč podléhat slovům, co ty dnes za to stojí?
Kolikrát jsi brečel a řval jsi, že to bolí?
Vzpomínáš si, snad jsi zapomněl?
Tak se člověče zvláštní rozpomeň!

Tam kde se rodí ignoranti,
mám snad chtít a žít tam taky?

A dál se svých přátel tázal,
kolik srdcí,jmen si vymazal?
Ve správný čas nás zamrazí?
Nebo nás ego drží nad srázy?

Nebo co poznat se ze života dá?
Kam slunce chodí a kam zapadá?

Kde stěžovat si a na koho?
Kdo jsi, žes uvěřil v nikoho?
Publikoval(a): Vošátko, 24.10.2014
Přečteno (487x)
Tipy (0) ... dát Tip/SuperTip

Spodek

Stránka generována 28.4.2024 13:12
U nás jste dnes prohlídl(a) 1 stránek.
roboti