Anotace: Vůně vzpomínek, svíček a spadaného listí, tak stejná každý podzim...

Po stupních smíření zvolna jdou nahoru
v kabátech schouleni kteří si vzpomněli
v rukou jen květiny a v srdcích pokoru
před branou věčnosti v zátiší mramoru
pro slzy sotva lze dohlédnout kraje.
Smutný chlad večerní sluší té neděli
s lucernou podzimní vítr si hraje.

Duše se vracejí v barevných plamenech
které se při každé vzpomínce rozsvítí
stíny se míhají na hladkých kamenech
kolik jich přibylo kolik jich skrývá mech
myšlenka stoupá jak horký dech čaje.
První mráz pavoukům stříbro dal do sítí
do duší padá sníh a tiše taje.

Publikoval(a): Mirastus, 26.10.2014