MÉDEA
MÉDEA
listy jasanu připomínaly mi tvář mé milenky
tleskaly do rytmu mé chůze
pamatuji si
její páteř hrbolatou jako jsou hranice s Rakouskem
tak kubistickou
její vlasy tančící ve větru jako kouř z komína
její pas podoby sršně
její malinově zbarvené myšlenky
míříci ke slunci vzhůru nohama
zatímco nám číšník naléval skotskou
její rty krásné jako soulož ve
zpo
ma
le
ném
zá
bě
ru
její rty krásné jako svetr obvázený kolem krku
její rty krásné jako Monetovy pláčící vrby
její rty krásné jako právě nasekaná polínka
nikdy jsem je nepolíbil
tak jak někdo může říct že ženy stále nemají moc
Publikoval(a):
Marek Miko, 30.10.2014