Vnitřní partnerství
Vnitřní partnerství
Mé srdce zpívá píseň
o lásce a utrpení,
že jedno bez druhého
schopno bytí není.
Ta píseň je pro tebe,
o lásce, co bolí.
Chci s tebou vzlétnout k nebesům,
však Bůh to nedovolí.
Stále nás na Zemi učí lásce,
pokoře, víře a trpělivosti,
neboť jen takto duše naše
dosáhnou plné dospělosti.
Přesto tak moc toužím
dlít ve tvém objetí...
Kéž smíme opustit
tělesná zajetí.
Tak proč jsou tak vzdálené
naše tělesné schránky?
Rozumem snažím se vysvětlit...
...však nejsem moc dobrá na hádanky.
Všechno má svůj smysl,
tak snažím se pochopit,
proč jenom nesmíme
fyzicky spolu být.
Co ještě musíme
každý sám přečkat,
než Vesmír dovolí
nám dvoum se setkat
na fyzické úrovni?
Prozatím máme dar
být na té duchovní
v těsném propojení.
Ač je to úžasné,
mnohdy je utrpení
cítit tvé pocity,
jak byly by mé vlastní.
Společně souzníme,
jak smutní, tak šťastní.
Své emoce sdílíme,
různou příchuť mají.
Jak slovy vyjádřit,
co všechno duše tají?
Umí se utěšit,
povzbudit navzájem,
společně procházet
temnotou i rájem.
Dodat si odvahu,
poslat si sílu,
být sobě inspirací
v každičkém dílu.
Utišit bolesti,
prosvětlit stíny,
rozehnat deprese,
stresy a splíny.
Násobit radosti,
lásku a víru,
zachvět se jako jeden
v něžném Všehomíru.
Ano, již jistě vím -
- je to požehnání.
Tak celá má podstata
před Bohem s díky se sklání.
...a jednou, až zvládneme
být každý sám sebou,
setkáme se na Zemi -
- ty se mnou a já s tebou...
Publikoval(a):
Kněžka, 2.11.2014