Anotace: ...

Každý den mám právo na jeden slib,
přesto voda nezbledne,
když do jejích útrob shodím,
co už není k ničemu
i to, co mě těší.

Čeřím tedy svou hladinu
a slibů se bojím,
nad modrým výčnělkem u přehrady
své kotrmelce si rozmýšlím
a trpělivě čekám na přátelskou dlaň.

Kde končím a kde začínám?
Odpovědí bývá málo,
lidé se bojí nevysloveného
ne ze strachu, ale z lhostejnosti,
protože dává klid.

Zbožňuji klid,
ale se začátkem zimy vypadá hrozivý,
rozmazaná a v kolové sukni
sedím u sodovky, bez jídla
tolik nahá

a každý vidí
jak mě studí den

Publikoval(a): Lugilla, 6.11.2014