Anotace: ...

Když ve vzpomínkách obracím se na tebe,
srdce mé poskočí, jsem plna naděje.
Obejmi mě, tiskni mě k sobě pevně,
stále tě potřebuju, zjevně.

Zastavila a rozběhla bych kvůli tobě svět,
díky mě úsměv tvůj opět vidět smět.
Jenže ta samota mě zase spaluje,
strach, úzkost a žal ve mě panuje.

Nedávám najevo, že jsem zlomená,
to mojí vinou jsem si klekla na kolena.
Promiň, že jsem tě tolikrát zklamala,
nebo že jsi ze mě byla někdy zoufalá.

Den co den čekám, že tě uvidím,
kladu si otázku 'kdy tě zase políbím?'.
Prosím bože nechť jsme zase spolu
a myšlenky na tebe mě nestahují dolů.

Ale pokud mi tě už někdo vzal,
půjdu, jen popřeju hodně štěstí vám.
Pamatuj však, vždy budeš po čem mé srdce prahne,
jenže občas i silný bojovník k zemi padne.

Zatím se nevzdávám a nepadám,
jako tebou posedla si pořád připadám.
Za ruku tě chci pevně chytit,
s tebou letět nahoru i dolů se řítit.

Publikoval(a): Spikel, 9.11.2014