Na bílém koni
Na bílém koni
Anotace: Na bílém koni rytíř sedí
Na bílém koni rytíř sedí
A na svém sedle připnutý má pytel
plný křehkých pohlazení
která jistě celé měsíce střádala
něžná láska do pytle jako do sypků
bílé peří kdysi dávno lidé stlali
a peřinky si pod hlavou hezky načechrali
pro spánek čistý z štědrých dlaní
Tak možná zmítáme se v rozkoších
kolikrát spolu vprostřed doteků
které nám ale jako bílé štěstí z mraků
za pár minut roztaje
a další den pak čeká touha živá
s nadějí že zas v dalším cvalu
chrabrý Martin na bílém koni
bude z nebe bílé štěstí sypat
Na bílém koni rytíř sedí
a na mne nějak divně hledí
Kolik má asi v pytli křehkých vloček
Když z očí se mu hvězdy řítí do mých ruček...
A v tomhle křehkém snění
začaly mne dlaně studit
protože z vloček vždycky
kousek zimy na nás dýchne
Nějak jsem přitom zapomněla
že jiný rytíř dávno koně sedlá
je rudý celý jako indián
a vprostřed hrudi oheň plápolá
Mým rytířem je Láska moje
ta sedlá denně svého koně
A jako v ve snu letím k tobě
abychom aspoň v noci byli blíže sobě
Na bílém koni Naděje letí
Na rudém Láska s touhou po objetí
A pak se všude vločky sypou jako děti
a horké dlaně křehce chladí
Zima se blíží pryč je mládí
V srdci nám ohně rudé hoří
Vločky nás v srdci neochladí
to jenom zima dlaně moří
a v tváři naší od zimy
ruměnec zase vykouzlí
Publikoval(a):
Marie Bernadeta, 11.11.2014