Anotace: Když už si člověk nechce vědomě lhát, ani ostatním, ale nevyřeší to vyslovením pravdy.

Já už nechci tvářit se šťastně, mám smutek,
starostí nad hlavu, do které nikomu nedovolím nahlédnout.
Udržování sociálních vazeb už mám dost,
přátelé mi nejsou lhostejní,
ale stačí, že sám se sebou snažím se vydržet.

Těch šťastných párů kolem mě, tolik lásky pro ně,
pochopení od okolí, ty sympatie k nim,
ta nenávist mě ničí, to nepřátelství ke mně samým.

Dívat se na sebe, jako dívat se na lháře,
nedůvěra k druhým, pocit osamocení v bitvě,
ta slabost, to vzdání se, vše v očích.

Na hrudi mě tlačí, už nemohu, už nechci.

Publikoval(a): zakonik, 12.11.2014