Anotace: Jen tak ...trocha historie v dnešní zjitřené době neuškodí...

Říkají dnes co jsou mladí,
že nemohou pochopit,
jak jsme mohli jen dovolit,
v nesvobodě dlouho žít.

Odpověď ta lehká není,
čas je soudce, čas to změní.
Nelze to říct jenom krátce,
tato naše dlouhá láce.

Po válce to vítězové,
o kořist se podělí,
tak se také dohodli,
že Evropu rozdělí.

Malých zemí se též neptali,
co jen ony by si přály,
jestli východ, nebo západ,
rozdělení byl mocností nápad.

Skutečnost ta taká byla,
Evropa se rozdělila,
my museli poslouchat,
o svobodě si jen nechat zdát.

Únorová situace,
to nebyla revoluce,
politický boj to byl,
proto se tak vyvrbil.

Říkali nám, více práce,
to je naše agitace,
že se také střílelo,
to se říci nesmělo.

Potom přišel osudný rok,
šedesátý osmý – ten to byl,
svoboda zas nastoupila,
tu již režim povolil.

Potom bylo zase jasné,
jak mocnosti se dohodly,
k obsazení západ svolil,
pro své vlastní pohodlí.

Vojska zemi obsadila,
spřátelených zemí pět,
novou vládu dosadila,
že zas budou poroučet.

Kdybychom se zas vzbouřili,
tak by vojska zasáhla,
nemůže se přeci stát,
že už chceme na západ.

Na východě přišla změna,
že tak bylo, to je fakt,
vláda byla vyměněna,
rozpadl se tento pakt.

A studenti v listopadu,
revoluci začali
a že lidé chtěli změnu,
všichni jsme se přidali.

To, že jsme jen malá země,
hledali jsme oporu,
proto jsme se přiklonili,
k vysněnému západu.

Ono je to pro nás jedno,
zda východ, či západ,
také oni nařizují,
zas musíme poslouchat.

Stále se to opakuje,
nemůžeme si pomoci,
naší činnost stále řídí,
jen ty velké velmoci.

Když mi toto nevěříte,
prostudujte dějiny,
dobové ty dokumenty,
pravý zdroj je jediný.

Největší tu volnost byla,
prvobytná společnost,
mamuta si ulovila,
potom měli všichni dost.

Domluvme se všichni svorně,
s rozumem a bez válek,
že se snadno domluvíme,
nastane nám zlatý věk.

Naše Země je jen jedna,
jsme jen jednou na světě,
všichni se zde uživíme,
na té modré planetě.

Publikoval(a): děda včela, 21.11.2014