Kdo tehdy věděl

Anotace: . . .

Ty oči byly
na kost ryby horké
a zlé přítmí šípkového keře
se rozpínalo do polí,
kde zrály vlčí máky
na matčiných šatech

Malovaly jsme je tiše
a v podvečer

To aby lesy nezačaly tát,
když v prachu cesty motýli
se slétali na Baudelairovu mršinu
a i to nejzlatější slunce
se oprýskalo o ledovcové mraky

A snad i moje lucerničky v trávě
vrhaly stín
na tu netušenou kosu.