Han-Kho
Han-Kho
V jejích rukou usínala tráva
a někde dole šuměl les
a nad ní ve výšinách si vyprávěly hory.
Květy z šátku opadaly
s přicházející zimou
Ticho údolí volalo na lesy,
že se k ní blíží kmotra Černá
a ona nemá dvě mince na cestu.
Staře se na ní šklebila
manželova hůl...
Ten ale v jejích rukou spal
a někde dole šuměl les
a tříštily se kříže.
Z marného čekání
opletla slámou
další osamělý večer.
Publikoval(a):
Poutníček, 27.11.2014