Anotace: Zase jedna alegorická, kterou jsem začal, aniž bych věděl, jak jí zakončit :-)

Listopad je jako úsvit po víkendu neřestí
Studený a lezavý, až hanba mluvit, a smutný je jak špinavé předměstí.
A listopadový svět je jako zastávka autobusu
Na ulici, kterou každý musí jet pro martinskou husu.

Na téhle zastávce schází se bytosti,
Špinavé, zlomené, přec hodné lítosti.
Musím se přiznat, i já tu sedám
Vše pozorně sleduji, dělám si seznam.

V rohu na lavičce potichu sedí
Postarší paní oděná v hnědi
To matka Příroda, veliký tvůrce
Dýchá si mlhu na zkřehlé ruce
Bydlí hned naproti v té staré budově
Dřív byla na koni, teď žije v chudobě.

Opřený opodál o stěnu krámu
Opilec Slunce zvrací po flámu
Nesvítí, nehřeje, mžourá svým okem,
Pak žebrá o drobné a jako před rokem
Vytáhnu šrajtofli a dám mu na pivo
Moh´ by si v zoufalství sáhnout i na život.

Podzimní stromy, hazardní hráči
Nazí a vrásčití na mne se mračí
O šaty obral je Rok včera v pok(e)ru
Jakpak teď přežijí v zimě a mokru?
Snad se jich zželí někomu na faře
Na nové šaty se vzmohou až na jaře.

Jak vidno listopad, to není umění
Přesto tu bývá ledacos k vidění
Je jako život v celé své nahotě
I když to vypadá, že topí se v samotě
Je totiž bez příkras, levného pozlátka
Však ani život nebývá pohádka.

Proto k vám promlouvám, navzdory světu
Listopad velebím a směji se létu
Sbírám svůj elán na oslavnou árii
Ódu na podzimní melancholii.

Publikoval(a): Huge_Egg_Man, 29.11.2014