Tulák
Tulák
Odešel mi kamsi daleko
nejspíš pod užaslé tibetské slunce
s tisíci chudokrevnými poutníky
halí svou hruď do šarlatu
já zase chráním svou bledou kůži pod palmami
na pár metrech podél nekonečného oceánu
a občas se i modlím
nad prostříhaným papírem v dětských ručičkách
protože tam kde jsi je teď zima
ale sněží jen když usínáš
příliš tě pálí bílá místo po doteku
touha už nepálí – jen rudne
a vysmívá se honosnému životu
i šatům, jídlu, vzduchu, lásce
vždyť jsme jen projekce vlastních přeludů
pod naším sluncem.
Publikoval(a):
Lugilla, 29.11.2014