Sama sobě
Sama sobě
Někdy
počítám den po dni
a sepisuji verše
pro všechny z vás.
Jsou to špatné básně s holou pointou.
Ale je v nich vše,
co jsem chtěla říct
a nemohla
a vše,
co bych chtěla říct
a nebudu moct.
Někdy
sedím u tohohle stolu,
sleduju ledňáčka na zdi
a poslouchám burácení ticha.
V takových chvílích
mé šílenství mizí
a já si uvědomuji
- v mlčení vlastního stínu
a zvuku neotevíraných dveří -,
že veškeré mé štěstí
je vysmátá hysterie...
Skrz tíhu mého telefonu v kapse
slyším dech Nikoho, komu bych mohla volat.
Je to zvláštní stav,
ve kterém je mi pořád zima
a nemůžu se zahřát
a už ani nemám strach
a ani nejsem smutná,
prostě jen chci nebýt
a tak
někdy
nebudu
A je hezké vědět, že alespoň tohle
si můžu sama splnit.
Publikoval(a):
Poutníček, 30.11.2014