Anotace: . . .

Někdy

počítám den po dni
a sepisuji verše
pro všechny z vás.

Jsou to špatné básně s holou pointou.

Ale je v nich vše,
co jsem chtěla říct
a nemohla
a vše,
co bych chtěla říct
a nebudu moct.

Někdy

sedím u tohohle stolu,
sleduju ledňáčka na zdi
a poslouchám burácení ticha.
V takových chvílích
mé šílenství mizí
a já si uvědomuji
- v mlčení vlastního stínu
a zvuku neotevíraných dveří -,
že veškeré mé štěstí
je vysmátá hysterie...

Skrz tíhu mého telefonu v kapse
slyším dech Nikoho, komu bych mohla volat.

Je to zvláštní stav,
ve kterém je mi pořád zima
a nemůžu se zahřát
a už ani nemám strach
a ani nejsem smutná,
prostě jen chci nebýt

a tak

někdy

nebudu

A je hezké vědět, že alespoň tohle
si můžu sama splnit.

Publikoval(a): Poutníček, 30.11.2014