Ještě dýchám
Ještě dýchám
Stále dýchám, tudíž jsem,
ještě nejsem umrtven,
stále myslím, také jsem,
tento stav buď veleben.
Ještě vidím, co viděl jsem,
tělo bolí, hůře slyším,
když jsem ráno probuzen,
takto vítám nový den.
Když Neruda ještě žil,
padesátiletý již kmetem byl,
já jsem dnes již víceletý,
kmetem nejsem, jen víc plnoletý.
Snad i máme více štěstí,
že tak dlouho žijeme,
je to dáno dnešní dobou,
ku sto letům spějeme.
Myšlenky se honí v hlavě,
co bych dělal v mládí jinak,
to bych zvládnul dnes již hravě,
kdybych dnešní rozum měl.
Zase bych byl zemědělcem
a po polích opět chodil,
to je práce co mě baví,
proto jsem se přec narodil.
Dnes si vážím svého zdraví,
moc mi tělo nechuraví,
mozek, ruce, k práci dám,
nemoci a stáří já se nepoddám.
Ještě dýchám, tudíž jsem,
další den buď pozdraven,
všemi smysly dosud vládnu,
příští dny tak hravě zvládnu.
Publikoval(a):
děda včela, 12.12.2014