Nevyhnutelné věci
Nevyhnutelné věci
Anotace: Když přijde, co přijít mělo.
A tak to končí,
blažená symfonie pátého smutku
a devateré ztráty
Ty jsi ani nevyhlížel u dveří,
zatímco já, celá v bílém,
přečkávala noci u oken
a zažíhala lucerničky ve tmě
Oheň že prý plaší divou zvěř
Strach mě svíral do železných pěstí
pokaždé, když se ozval zvonek
či jemné zaklepání
a ty jsi už už honem běžel otevřít
A teď to přišlo, slzavé jak dehet,
jen se otřít tváří
Sladká nevědomost je nemoc,
hořká pravda je lék
a já v skrytu duše doufám,
že už nikdy nepřestaneš stonat.
Publikoval(a):
Poutníček, 15.12.2014