Anotace: Má personifikace stvoření.

Seděla na k uzalknutí prázdné židli
a omalovávala knížky o Alence
a staré kresbičky v sešitech.

Prstem rozmazala
černouhelnou duhu...

Vždyť dětství tehdy bylo
do zbláznění prázdné
a bezbarvé jako dokonalost sama.

Sterilní čistota vědění
se promíchala s umouněnou rozmanitostí ducha
a z hroudy hlíny vytvořila golema,
co nenáviděl květy.

Z výšin svého čajového stolku
mu zpívala o dravosti hvozdů
a zádumčivosti lesů,
kde tma je tak hluboká,
že nejsou slyšet motýli,
jen tichý spánek tisového dříví
a mlčení heřmánkových poupat.

Za oknem vyšlo slunce
a ona špačkem červené
nakreslila golemovi srdce.

Publikoval(a): Poutníček, 16.12.2014