Anotace: Jedna starší/delší :) Z mého románu Ve spirále osudu.

Když se mě zeptají,
o jaké sním dokonalé ženě,
mé srdce se potají
pozastaví na Tvém jméně.

Na Tvůj smích vzpomíná,
tak dětsky upřímný,
snad mezi tisíci
poznám ten jediný.

A ty Tvé grimasy,
když mě chceš rozesmát...
Jak já je miluji!
Nemůžu, nechci lhát!

Ten Tvůj pohled láskyplný,
když ti své pocity odhaluji...
Přetékáš láskou, přetékáš něžností
a já ti věřím! Nepochybuji!

A Tvé jemné pohlazení,
když mě cosi trápí, tíží...
S důvěrou a pochopením
Tvoje oči ke mně vzhlíží.

Miluji Tě v té dokonalosti,
s jakou Tě sám Vesmír stvořil.
Jak bych se andělu samotnému
s úctou a pokorou dvořil.

Přijímám každý stín,
který jen vidět smím,
omlouvám Tvé hříchy, chyby,
všechny nesplněné sliby,
zbožňuji tvé schopnosti,
přednosti i slabosti.

Když si občas nevím rady,
navedeš mě na správnou cestu.
Odpověď nacházím
v každém Tvém pohledu či gestu.

Jindy zase jen tak tiše
stojíš někde v povzdálí...
Dáváš prostor mojí mysli,
co tak ráda zahálí.

Něžně mě nutíš zůstat sám sebou,
tak trpělivá a chápavá.
Ač plný rozmarů,
bláznivých nápadů,
Tvá láska dál se mnou zůstává.

Cokoli na tomto světě hledám,
všechno, co ve svém životě potřebuji,
skrz tebe nacházím.
Samotného Boha v Tobě obdivuji.

Všechny mé vlastnosti
věrně mi odrážíš,
vše, co si přiznat mám,
říct mi se odvážíš.

V srdci i mysli
se mnou jsi stále,
nádherná královna
pošetilého krále.
A tak jasně cítím, vím -
takovou Tě miluji
a ctím.

...od té doby,
co znám Tebe,
miluji a ctím
i sebe.

Publikoval(a): Kněžka, 26.12.2014