Anotace: ...

Je už tak pozdě
přitom se vnitřně vzpouzím klidu,
balím si kufry – svůj vánoční stesk,
z posledních drobeček zdravé naděje
odkládám na horší časy

(Kolik jich ještě na mě čeká?)

Tak probírám se tvými dopisy
jsi můj toužebně blízký,
vedle mých prstů hřeješ dlaněmi deku,
odpouštíš mi cokoliv, co mě napadne
a slibuješ, že se zítra vzbudím v tvých očích.

Je mi tolik smutno
a stydím se za to
za city tolik soucitné,
že mi snad pro větší rozptýlení
věší na krk rolničku
a myslí si, že jsem šašek

ze kterého si nějaký bůžek vystřelil…

Publikoval(a): Lugilla, 27.12.2014