Anotace: Báseň o zážitku, který pro mě byl tak silný, že ani nevím, jak ho popsat. Zjistil jsem, že přátelství může být schováno i hluboko pod poklicí lidské duše..

Toužil jsem po samotě,
ale tys přišla
se zlatou září za zády.
Měl jsem v srdci bol
a toužil být sám..

Tvůj pohled na mě
rozpoutal bouři,
tak krutou,
že ani můj letmý úsměv
nepřemluvil Tě odejít..

Neřekl jsem ani slovo,
ale tys rozuměla celému
životu mému.
Ve víru dvou těl opilých chvílí
sedlas na můj klín.

Objetí přátelské,
byť silnější,
než voda tlačící na přehradu
mé duše,
spustilo pláč dítěte bez matky..

Pro jednou jsem zradil madam
Poezii a plakal na rameno
krásce v černém.
Odpusť mému krachu,
přistihla jsi mne v okamžik,
kdy i skála pláče kameny..

Publikoval(a): MV1, 2.1.2015