Kořeny
Kořeny
Anotace: A cesta zpátky k nim.
Prošla cestou po obrech
a mezi rty jí popukaly skály.
Šarlatová chuť železa
jí barvila prsty štětcem starých hvozdů
a hukotem terakotových hor.
Myslela hlavně na pláně,
tu pokroucenou lež svobody,
to poblázněné blábolení trávy
a nepatřičnou svrchovanost větru.
Prošla cestou po bozích
a potměšile se jí smály keře.
Nezvratitelnost příběhu
jí praštila do prsou silou a nesmířeností tónu,
toho prvního, co stál u Stvoření.
Myslela hlavně na nebe,
na zakrvácené roucho Všehomíra,
na šachové figurky
a harfu.
Prošla cestou po lidech.
A najednou i vzduch bylo těžko dýchat.
Spálená lítost pokání
jí svázala kotníky jako jed podzimní zmije
a proměnila je v olověnou rybu.
Myslela hlavně na bílou hlínu.
A na malé věci, co
- v přestávání -
zašlapali lidé do země,
aby pak jednou,
až harfa odezní
mohli jim se slávou
kopat nové hroby.
Publikoval(a):
Poutníček, 2.1.2015