Pohledy zpátky
Pohledy zpátky
Při děkovačce mých sedmnácti veršů
těžce padlo holubí křídlo pod oltář
a sníh kolem lucerniček
už nevypadal tak bíle.
Možná ho obarvil
popílek dávných "Jednou"...
Milovala jsem
jen podle úsměvu,
bez odvahy najít minci na dně.
Nebo zlatou rybku v kádi.
Kolem mě sténal
pohádkový obr
Tichý oceán,
vyplašený vlastní velikostí
a silou...
A já uprostřed,
jako můra v dlani.
Dnes zírám na fotky ve snaze
vzpomenout, zakázat, rozluštit
a jenom se divím,
kolik je v nich stínů
Kolik je v nich
pokřivených úsměvů,
zarudlých očí
a pohledů za kameru.
Publikoval(a):
Poutníček, 5.1.2015