Anotace: Fantasy a humor, nebo děs a realita. Drahé polovičky našeho lepšího, mužského já prominou.

Ach Krásko,
svůdná divoženko,
žhavé,letní noci.
Vaše krása mámí,
má mne ve své moci.
Žádejte vše v zástavu,
jen zůstaňte tu se mnou,
dnem i vlahou nocí.
Nenechte mne bídně zhynout
u hradního rumpálu.

Ne nežádám si ničeho,
chci jen odtud, rychle, pryč.
Hrozivý jste, ošklivý
až pobledla mi líc.
Byť při pohledu v oči vaše,
záblesk jemný, hřejivý,
neodhání, neděsí mne víc.
Jen zdá se mi být,
trochu lenivý.

Ach Krásko,
jsem sic jen Zvíře,
netvor hrozný, děsivý.
Když dívám se však
do andělské tváře vaší.
Tesáky mé, drápy od krve,
lovecká má vášeň dravčí,
blednou rázem, mizí, rezivý.

Smím já bídný,
pohledět na vaše svěží líčka
až spánek se snem,
zavře něžná víčka.
Spokojen pak budu
a Zvíře se zas slastně,
stočí do klubíčka.
Za dveřmi, tam na prahu,
bude dělat domácího psíčka
i hrozivou ostrahu.

Ach ano, podívat se smíte,
vy však na prahu se,
do klubíčka nestočíte.
Chcete-li mi dělat psíčka, ostrahu.
Nejdřív jděte ukliďte tu
a zameťte i podlahu.
Až ráno k jedenácté,
slunko vytáhne mne z postele,
snídani mou přineste mi.
Tři žluťoučká vejce na hniličko,
toasty jemně propečené,
šunku, dvě okurky kyselé.

A od těch dob,tam v hradu kdesi
v temném hvozdu a hlubokých lesích.
Ozývá se zoufalého tvora vytí, křik.
Z pána hradu děsivého,
stal se manžel - nevolník.

A úúúúúúúúúú.....

Publikoval(a): Taren, 10.1.2015