Anotace: Další báseň z mé sbírky s názvem Nedokončeno..

Stáří šlape na paty
mládí, propadlému v propasti,
tolik šancí využitých z části
jen. Zbylé jsou odňaty.

Tolik šancí ještě padá
z oblohy na holé čelo.
Bytí, samota, jen a jen holé tělo.
Duše má…

Vesmírné brány se zavírají
spolu s Tebou.
Naše cesty se kříží,
když jdeš tmou.
Tou pro naše kroky nezvyklou
modrou hlubinou, proto oči řvou:
„Chceme k nebi projednou!“

Navždy..

Ztracená minulost,
sladké budoucnosti podpálený most.
Ztracené mládí, to vzpomínky čekají
na naleznutí...
I tak se chystají odplout
po řece, nezůstala ani pouť.

Čas prší..

Publikoval(a): MV1, 11.1.2015