Anotace: Zamyšlení o tom, proč vznikají verše a k čemu jsou dobré.

Jsou verše čtené, slyšitelné,
jsou verše psané, viditelné,
prudké jak hukot bystré řeky,
prosté jak člověk prostořeký.

Jsou verše nikdy nevyřčené,
jen někde v hloubce uložené,
jsou verše živé po staletí,
jak padající hvězdy letí.

Jsou verše psané pro zisk, slávu,
jsou verše, které stály hlavu,
jsou jako závoj jemně tkaný,
jsou jako příboj nespoutaný.

Jsou verše, jež se právě nosí,
jsou břitké, jedovaté, vosí,
jsou mihotavé, marné, cizí,
jak blesk se mihnou, navždy mizí.

Jsou verše poplatné své době,
jsou verše tesané na hrobě,
jsou verše psané ku ozdobě
anebo uzavřené k sobě.

Jsou verše šeptané jen tobě,
jsou verše, které brání zlobě,
ukryté kdesi v jinotajích,
jež tajemství svá nevydají.

Jsou verše snadno zranitelné,
jsou verše nesrozumitelné,
jsou někdy kruté, smělé dosti
či objednané ze známosti.

Jsou plaché verše pomíjivé
a jiné, co jsou věčně živé,
jsou hloupé verše oceněné
a taky krásné hanobené.

Jsou verše něžné jako ženy,
jak pramen vody nezměřený,
jsou jako vroucí gejzír věčný
i verše, které rády slečny.

Jsou verše zvučné, uhrančivé,
jsou verše neprůbojné, snivé
a psané těžce, zvolna, stěží,
jsou verše s kouzlem pražských věží.

Jsou verše tkané v hluku cívek,
jsou verše na rtech spících dívek,
jsou verše, které znají chlapci,
verše, jež cvrlikají vrabci,

jimi se prolnout na dno krásy
a v jejich teple duši hřát si,
s nimi se laskat v krátkém bytí
a pochopit, co člověk cítí.

Publikoval(a): podnebný, 12.1.2015