Anotace: Malá vzpomínka na dětský pohled na les.

Pojď ještě jednou, naposled,
ulehnout na dno tůně
a dívat se, jak les oplétá
větvemi pozdní mraky.

Utop se, utop v euforii

Utop se v chladné harmonii
tance březových bůžků,
pobledlých dětí kořenů,
na stroužek kůry holých

Jejich matky hlínou usmířené
a hedvábné jako dýka,
až po bílou střenku kmene

Sněženkový strach v mlází
se tiše plouží po mechu
a pavučinami oplétá
pár zatoulaných očí

Snad jsem tu kdysi slýchávala,
jak opadává rosa

Jak plaše couvá do větru
osikové listí
a bezová smrt na polích
se barví do nachova.

Publikoval(a): Poutníček, 13.1.2015