Anotace: Podle mě další hloupost, co nestojí za moc. Usuďte sami.

Večer v obludnou noc se prolínal
Když v tom bylo slyšet hrom
Já jsem se obával, co uslyším dál
V tom zhluboka zapraskal strom

Strom praskl a padal,
A dřív než jsem se nadál
Byl jsem pod ním
Žiju, však v sobě se topím

Sakra, co mi může takový život dát?
Čeká mě smrt blízká
Sotva se narodíš začneš si hrob hrabat
Avšak teď se mi stýská

Kdyby alespoň má myšlenka mě hřála
Ale pálí jako roztavený kov
Dřív než by se kterákoli bytost nadála
Ale na to je málo slov.

Člověk si uvědomí chyby své
Konečně myslí i na druhé
Už nejsem jen ta velká osobnost
Stejně i po mě zůstane prach a kost

Silná světla, majáky se už ke mě blíží
Avšak pod kápí osoba ke mně shlíží
Jde si pro mě, je pozdě v tuhle chvíli
Okolní vítr nepředstavitelně kvílí

Mnoho chyb jsem stihl udělat
Na omluvu již nemám síly
Nade mnou nemá kdo plakat
Jen vzpomínky ty jediné mi zbyly

Všichni žijte životem svým
Ale něco Vám přece napovím!
Myslete ne jen na sebe, ale i na ty druhé
Aspoň vzpomínka v srdcích ostatním na vás zbude

Publikoval(a): Retr&s, 11.8.2010