Anotace: ...

Už se trochu oteplilo v rodném kraji
jsou místa kam nemohu
jsou místa kde hledám klid
ale náhle vše spěje v černou změť.
Prvně ale uzavírám křehké příměří.

Možná mám hlad ale jídlo páchne
musím spát a nikdy si neodpočinout
nad hlavou není nebe ale podzemí
musím nesmím musím nesmím musím
kam podělo se mé křehké příměří?

Dílek po dílku znovu skládám
fantazii která mě teď táhne dolů
do hlubin kde neviňátko křičí
a kde nechají mě se svým strachem
které cupuje ono křehké příměří.

I tobě musí se protivit
hlásek tak náhle plačtivý a sobecký
poznáváš mě ještě nebo už jsem cizí?
Nikdo se mnou nemusí žít – já ano
proto volám svá křehká přměří...

Publikoval(a): Lugilla, 21.1.2015