Lživá poezie
Lživá poezie
S nohama svázanýma
proskakuji vychladlým veršem lásky
Vyhořelé romance, která trvá
přestože básník už dávno smekl klobouk
a uchopil hůl
Je zaklenutá
v sametovém polštářku
vysoko na podstavci
Přimknutá závazností slov
a řetězem sladkých rýmů
Jsem jako zloděj, jsem
nejtišší vrah poezie, jsem
zpochybnění
Svýma očima prolétám verše
a nerozumím
mezerám mezi řádky
Není to zlatníkem,
je to kupcem, který
pro ulhanou úslužnost
a bílé zuby kramáře
vidí i v černu po mědi
čtyřiadvacetikarátové zlato.
Publikoval(a):
Poutníček, 22.1.2015