Anotace: Moje zatím nejdelší veršované dílo! Docela si myslím, že stojí za přečtení a zamyšlení, jen ten název mi nějak moc nešel vymyslet.

Staletím šel, staletím střádal.
Prokletím bděl, oprátku si spřádal.
A ze slz těch lidí, co do něj vidí, neměl nic.
Jen pláč, málo smíchu, pro samou pýchu vše je pryč.

Život je dlouhý pro ty, jež smutkem ztrácí.
Pláč a smutek, v rukou třes, jediná věc není na práci.
Životním údělem smrt, pro člověka, jež snahu nemá.
Ani radosti hlt a tvář zůstává pláčem němá.

Snaha být i snaha žít přestává se snahou stávat.
Život i cit, začíná hnít, velmi těžký je náš návrat.
Však šance s nadějí nikdy nenaleznou smrt.
Dřív než myšlenky dospějí, je mozek vyhublý jako chrt.

Prázdné myšlenky, mnoho bezeslovných vět.
Sluneční svit a horko, v okolí prázdný svět.
Na obloze zatažené však mraky schází.
Co bylo, je a bude nikomu z nás nedochází.

Přichází déšť pln suchých slz.
Řeky deště bortí svět, tak nádherný jako rozkvetlý květ.
Svět rozkvetlý na povrchu, ale prohnilý skrz.
Nejraději bych všechen ten rádoby květ vyhodil tam, kde končí svět.

Láska už není, láska chybí a zbytky ztrácí se.
City nejsou, jsou jen peníze, kdy cit a láska vrátí se?

Staletím šel, čekal na jiný svět.
Staletí střádal, nic nejde ani za sto let.
Prokletím bděl, však jen lásku hledal.
Najít dobrého chtěl, jenže oprátku si dělal.

Krása už vidět není, není nic než shon.
Každý myslí jen na sebe, srdce bije jako puklý zvon.
Za vším není nic, jen o sebe každý má strach.
Než se člověk naděje, smrt překročí náš práh.

A tak končí vše pouhou smrtí.
Ale vím, že smrti se člověk nesmí nikdy bát!
Jen ať nás vezmou všichni čerti.
A oni Tě vezmou dřív než by ses nadál!


Hloupý člověče!

Publikoval(a): Retr&s, 11.8.2010