Anotace: I v životě nás obyčejných lidí "pozdního kapitalistického věku", jsou okamžiky, kdy si klademe podobné otázky.

Svět, to prý je dobré místo k žití.
Štěstí mihne se jen, pomine
a zbytek je už jenom k zblití.

Bolest, ústrky a strázně,
přicházejí, nenápadně, tiše,
neodvratně, rázně.

Smutek, zděšení v mé duši,
chvěje se a věčnou pravdu tuší.
Osud, že přichází
a bez našeho přičinění,
přináší nám radost, smutek,
žal i bolest poučení.

Jak a proč mám
se svým smutkem bezbřehým,
vyrovnat se - smířit.
Nemohu už nikdy smát se - hýřit.

Kam - jak,
nač a z jakého důvodu,
mám znovu plahočit se do schodů.
Vykřičet a vyplakat své zoufalství
i nekonečný smutek.

Konec žití, není prý jen,
smrti lehký dotek.
Zmatek duše, temné chvění,
černá temnota i prázdno odloučení.

Jak mám věřit, že je něco tam,
kam neodvratně klopýtám a tápu.
Kam však nevidím a kde asi nic není.
Proč mám říkat, že to chápu.......

Publikoval(a): Taren, 24.1.2015