Sníh
Sníh
Přišel se svítáním
tak čistý a nevinný
v neslyšné touze své
dotkl se vodní hladiny
Pak v mrazivém objetí
padal do labutích řas
když lemoval nábřeží
konturou tenkou jak vlas
A v třpytivém závoji
zlehýnka nasypal do ulic
prachové pápěří
svých bělostných holubic
Přišel se svítáním
zem ukryl ve svých závějích
v nichž lidské kroky vržou
jak srdce by tlouklo v nich...
Publikoval(a):
koiška, 26.1.2015