Anotace: Nač trpět a nač se trápit, proč si dobrovolně život krátit? :)

Lásku tvou proklínám
co zbyla mi po tobě,
jak vzácný drahokam
co měla jsi na sobě.

Růže moje navždy svoji,
co tvé trny, nezraňují?

Tenkráte z jara na apríla
naše láska kvetla,
možná jsi se ale spletla
když věrnost svou smi slibovala.

Studánko má, milujem se,
co tvá hloubka, utopím se?

Jak nedopalek tančíce
v hromádce popela,
já v koutě plačíce
pro lásku co nezbyla.

Růže moje co bývalas mou,
kráčím dál sám obklopen tmou.

Čas všechno zahojí
pravili doktoři,
jak si však vysvětlit
že stále miluji?

Studánko má tvoje voda,
topím se v ní, lásce běda!

Publikoval(a): Fantoma.s, 26.1.2015