Anotace: . . .

Hebká a strnulá krutost sněhu
prohnula větve stromů,
tak jako ticho prohýbá
střechy starých panen

Jsem něžně svázaná kolem tvého krku
Jsem bolestně vetknutá
do prasklinek na zdi
a třísek na zápraží

Chytám tě za ruku
v té pavučině snů,
kde nikdo nemluví
a nikdo nic nevyčítá

Kde si na trhu
za pár stříbrných
a kousek svého jména
můžeš koupit plachtu

a malovat na ní obraz

Jsem bolestně vetknutá
v indigové modři
a oleji duhových rybek

Jsem něžně svázaná
kolem všech tvých tahů

Jsem v křivkách boků Heleny

Jsem ta síla, co tě přinutí
plakat, snít, milovat
a ve tři ráno štětcem dirigovat
barevné symfonii.

Publikoval(a): Poutníček, 29.1.2015