Anotace: Trochu fantasy úsměvné, lehké mrazení i špetka hororu, což není už tak zjevné.

Jdu městem, ulicí,
při světle lamp
i ve dne v slunci svítícím.
Brouzdám v parku, šlapu silnicí.
Dokonce i v lese potemnělém,
slídí za mnou,
mihne se, když hvězdy vadnou.

Přede mnou si běží,
zrychlím krok, otáčím se - skáču.
On přidá taky,
chytit pokouším se - cosi,
marně třeštím zraky,
však sotva zahlédnu jej stěží.

Neustále přede mnou je,
vedle, vpravo, vlevo.
Ó hrůzo v zádech mých je,
až těsně k nohám,
někdy se už přibližuje.

Náhle mizí v temnu sluje,
já však cítím a vím,
že on stále tu je.
Krouží kolem, tmavne,
světlá, mizí.
Strach a úzkost náhle,
není mi už cizí.

Hej ty, co sleduješ mne,
kam se pohnu.
Ať běžím, stojím,
nebo se jen ohnu.
Promluv, řekni, co jsi zač.
Snad špeh úkladný,
vrah, pobuda a rváč.

Slovem zlom tu nejistotu,
třebas zašeptej jen tiše,
ať konečně už vím.
S kým mám tu čest,
co počít, jak zachovat se
a co s tím.

Ach pane můj,
jen nebojte se.
Strážce, druh
i druhé já jsem vaše.
Přítel neúplatný, věrný.
"Stín",
váš jsem černý......

Publikoval(a): Taren, 30.1.2015