Doma
Doma
Uzavřen za plotem
s ostnatým drátem.
Dokud jej nevidíš,
život je blátem
a ty jen sníš.
Když teplo života
postrčí dál tě,
najednou pochopíš,
byla to temnota.
Nenávist v srdci,
drápeš se dál.
Pryč z toho vězení,
kde vládne král - nekrál,
nebo jen pouhý člověk.
K tíži je vědění.
Vidíš tu hranici,
stále je daleko.
Zaťaté dlaně v pěst,
kráčíš však dále,
konec je stále
v nedohlednu.
Vyčerpaný, sám, ztracený,
plný zlosti.
V srdci nikdo jen sám ty,
sám.
Zebou tě kosti,
máš toho dosti,
ale vidíš jen jedno.
Špinavý, zmlácený, úplně sám.
Aspoň na chvíli
vrátit se zpátky tam,
kde to dobře znám.
Není už zpět,
tam už tě neznají.
Otoč se vpřed.
Co je tam za plotem?
Krása, zlo, sen?
Záruku nedají...
Publikoval(a):
Srukama, 2.2.2015